Festival šumavské literatury

Šumava má několik svých nej. Je největší rozlohou (167 tisíc hektarů), má nejvýše postavenou rozhlednu na Boubíně (1362 m n. m.), nejvýše postavený hrad Kašperk (886 m n. m.), nejchladnější území České republiky (Jezerní slať), nejdeštivější místo (Březník) a takto bychom mohli ještě dlouho pokračovat.
šumavská krajina
Není proto divu, že kromě turistů, přírodomilců, zaujala Šumava i spoustu literárních autorů. A že je Šumava literárně oblíbená, svědčí počet vydaných knih Šumavě se věnující. Až z toho vzniknul Šumavský literární festival s názvem Šumava Litera. Tento festival se koná vždy v listopadu, letos již pátým rokem. Festival se zaměřuje na propagaci šumavské literatury, podporu autorů a zároveň představuje leckdy malá nakladatelství.
Během festivalu, který trvá celý týden, se má veřejnost možnost seznámit s knihami, s jejich autory. Zároveň je možné si knihy zakoupit a zúčastnit se slavnostního večeru s příjemným programem. Hlavní program se koná ve Vimperku, ale letos poprvé je možné se zúčastnit i v okolních městečkách – Čkyně, Horní Planá, Kašperské Hory, Plzeň a Volyně.
Zároveň během slavnostního večera jsou vyhlášeny tři šumavské knihy roku, které vybírá odborná porota. Výherce získá cenu Johanna Steinbrenera. Zároveň se vyhlašuje cena čtenářů (čtenáři hlasují v knihovnách). Soutěž o cenu Johanna Steinbrenera je vyhlašována ve třech kategoriích – beletrie a poezie, výtvarné knihy a populárně naučné knihy. A že je z čeho vybírat ukazuje počet nominovaných knih. V roce 2018 to bylo 38 knih, v letošním roce je nominováno 37 knih.
Hlavní část programu probíhá v malém šumavském Vimperku. A proč zrovna Vimperk? Vimperk je označován jako město knihy. Právě ve Vimperku se začaly, jako ve druhém místě tisknout knihy (prvním místem byla Plzeň). První vimperská kniha spatřila světlo světa v roce 1484. Jednalo se o tři latinské knihy a první český šumavský kalendář. Tiskař Johann Alacraw více ve vimperském knihtisku nepokračoval. To až jeho následník Johann Steinbrener, který od roku 1855 rozšiřoval knihy tištěné ve Vimperku téměř do celého světa. Steinbrener se věnoval knihtisku po celý život a tisk pokračoval i po jeho smrti. Zajímavostí vimperského knihtisku byli tzv. kolibříci. Jednalo se o miniaturní tisky vázané v kůži, převážně s náboženskou tématikou. Steinbrenerovu tiskárnu zastavila až privatizace v roce 1993. Nicméně knihy se ve Vimperku tisknou dál v menší soukromé tiskárně.
psaní knihy
Město Vimperk je zároveň považováno za bránu Šumavy. Spojíme-li tyto dva fakty – druhý nejstarší knihtisk a Šumavu, vzniká skvělé místo pro konání festivalu šumavských knih – Šumava Litera.